Vyberte stránku

Říká se, že strach má velké oči. Když se bojíme, narůstají i malé problémy do gigantických rozměrů. Strach sám o sobě není zbytečný. Naopak má v našich životech významnou funkci. Ve stresové situaci nás vede k ostražitosti, pomáhá nám připravit se na útěk nebo sebeobranu. Když ale trvá delší dobu, může se rozvinout v úzkost, později i v trauma. Podle psychoterapeutky Jany Divoké je nejhorší ze všeho pocit bezmoci.

Trauma vyrůstá z bezmoci 

Pokud nejsme schopní reagovat na situaci, která nás ohrožuje, může se strach stupňovat a vyvolat silnou úzkost nebo až paniku. Zúzkostňující jsou především hrozba ztráty vlastního já, závislost na druhých, nebezpečí izolace, změna, pomíjivost, nejistota, konečnost, nesvoboda nebo silné pocity viny. „Situace, ve kterých nemáme možnost na silný strach reagovat, a tedy je jakkoliv ovlivnit, nás mohou traumatizovat. Traumatizující je tedy hlavně pocit bezmoci. A s tím se v poslední době v určité formě setkali mnozí z nás,“ říká Jana Divoká.

Šest fází prožívání krize. Od šoku k smíření   

„V souvislosti s pandemií COVID-19 jsme se ocitli ve velmi nezvyklé, pro řadu z nás velmi stresující situaci, která může vyvolávat obrovský strach, úzkosti, panické reakce, až trauma,“ vysvětluje Jana Divoká. „To platí zvláště pro lidi v „první linii“, pro ty, kdo se strachují o zdraví své nebo svých blízkých, kdo nemoc sami prodělali nebo jim na ni zemřel někdo blízký, a také pro ty, kteří ztratili své sociální jistoty, zaměstnání nebo podnikání,“ dodává.   

Prožívání zátěžových životních situací probíhá v několika fázích. Jejich nejznámějším popisem je model, který zachycuje smiřování člověka s nevyléčitelnou chorobou. „Ten se dá v určité podobě samozřejmě aplikovat i na současný stav,“ říká Jana Divoká.  

  • Šok. Ve chvíli, kdy se ocitneme v náročné situaci, přichází šok, tedy silná emoční a často tak i neracionální reakce. Prožíváme deziluzi, zklamání, ztrátu naděje.  
  • Popření. Následuje stádium popření, které by se dalo popsat jako zavírání očí před skutečností, bagatelizace, provázená pocitem osamění. V první chvíli se cítíme zaskočeni a chtěli bychom ze situace nějak uniknout. Padají věty jako: To není možné! Mě se to netýká! Někdo se spletl? Co ty lidi tak plaší, o nic nejde! 
  • Zlost. Dalším stádiem je zlost, agrese a hledání viníka: Kdyby lidi seděli doma na zadku, tak to tady nemáme…! Kdyby se hranice uzavřely už v lednu…! 
  • Smlouvání. Následuje smlouvání: Třeba to není pravda. Když se budeme chovat podle pravidel, zvládne se to.
  • Deprese. V dalším stadiu se propadáme do deprese: Je to hrůza! Už nikdy to nebude jako dřív! Ztratil jsem svůj život! 
  • Smíření se situací. V poslední fázi přichází smíření: Nemůžu proti tomu bojovat, musím se s tím naučit žít a připravit se na to, že můj život už nebude stejný…

Každý člověk se v kritické situaci chová jinak. Záleží na jeho zkušenostech, povaze a pozici, kterou v dané situaci zastává. Jednotlivé fáze mohou být různě dlouhé, může mezi nimi přecházet tam a zpět. „Problém nastává ve chvíli, kdy se v některé z fází „zaseknete“ a nedojdete do fáze adaptace na vzniklou situaci. To může mít negativní vliv nejen na zdraví, ale i sociální vztahy, včetně zařazení do společnosti,“ upozorňuje Jana Divoká.  

Co může přinést okamžitou úlevu? 
 
Ve stavu akutní úzkosti vám mohou pomoci například dechová cvičení nebo jiné formy duševního „cvičení“. Inspiraci můžete najít zde (https://www.law.muni.cz/dokumenty/52292) v sekci „Co mohu dělat, když mě přepadne větší úzkost?“ nebo na webu Jany Divoké (stať „Mohu si vybrat, jak se budu cítit?“)

Krize skončila. Ale nemusí být vyhráno 

Když nejhorší krize pomine, může se u někoho rozvinout takzvaná posttraumatická stresová reakce, která může přejít do trvalejší posttraumatické stresové poruchy. Známe ji například u vojáků, kteří se vrátili z válek nebo misí, kde byli ohroženi na životě. 

Jak se vypořádat se strachem? 

Se strachem se lze do určité míry vypořádat aktivitou, ať už prací nebo aktivním přístupem ke „spouštěčům“. 

Zmocnění: Zkuste terapii prací    

Stresových situací se můžete takzvaně „zmocnit“, a tím předejít strachu a zmírnit důsledky krizové situace. „Ukázalo se to nyní v souvislosti s rizikem COVID-19. Ten, kdo začal šít roušky, pomáhal seniorům nebo se podílel na vývoji nových technologií, udělal hodně i sám pro sebe. Traumatizující je zejména to, když zůstanete v krizi bezmocní nebo máte pocit, že jste před sebou selhali,“ míní Jana Divoká. 

Zhodnocení: Vyhněte se tomu, čeho se bojíte  

Důležité je racionálně zhodnotit, čeho se vlastně bojíme. Můžeme se podívat na jaké podněty reagujeme se strachem. Jsou to třeba zprávy v médiích, které jsou často nadsazené a ukazují zásadně stinnou stránku situace, protichůdné či zmatečné informace z úst politiků či odborníků, zkreslené nebo lživé informace. Těmto podnětům se pokusme vyhnout. 

Analýza: Poznejte svůj strach 

Pokud neumíme ovlivnit podněty, které strach vyvolávají, a nedokážeme se jim ani vyhnout, pak se pokusme analyzovat myšlenky, které v nás vyvolávají. Můžeme zkoumat jejich racionální základ. Můžeme s nimi polemizovat. Co nejhoršího by se mohlo stát? Jak často se daná věc běžně v mém okolí stává? Jakým informacím mohu věřit? Které zdroje jsou důvěryhodné? Jestliže nás přeci jen přemohou emoce, dá se pracovat i s nimi. 


Kam se obrátit? 
Pražská linka důvěry: 222 580 697 (nonstop telefonická krizová pomoc)
Služby linek krizové pomoci (možnost chatování: www.elinka.internetporadna.cz )
Krizová anonymní pomoc psychoterapeutů - terapie online: www.terap.io
Krizová linka EDA, tel: 800 40 50 60, chat www.eda.cz
Psychologická péče a podpora pro seniory, sdružení Seniorem s radostí: 792 308 798
https://www.delamcomuzu.cz
https://www.akpcr.cz/koronavirus
http://www.krizova-pomoc.cz/kontakty/seznam-linek-duvery-pro-celou-populaci/

Jana Divoká

Vystudovala učitelství pro první stupeň základní školy na Pedagogické fakultě UK, výcvik Umění terapie jí umožnil akreditaci k rodinné psychoterapeutické praxi. Působí také v neziskové organizaci zabývající se náhradní rodinnou péčí, kde je odbornou garantkou projektu Rozum a Cit pro školy. Školní problematiku řeší rovněž v rámci pozice expertky na inkluzi Místního akčního plánu II pro Brandýsko. Je členkou České asociace pro psychoterapii o SOFT- Společnosti rodinných a systemických terapeutů.